El Camino Francés, Svatojakubská cesta podruhé.
7. září 2014 jsem se vydal, abych znova prošel touto zázračnou cestou. Tentokrát jsem ale nevyrazil sám, doprovázel jsem totiž Evu, milou kamarádku, kterou jsem poznal před několika lety. Tak jako při první cestě i teď jsem začal pouť ze Saint Jean Pied de Port, francouzského městečka na úpatí Pyrenejí a dokončil ji až u Atlantiku, kde jsem však strávil delší dobu zastávaje funkci hospitalera v albergu Delfín v Muxíi. Na stránkách tohoto deníku se můžeš dočíst, jak jsem jednotlivé dny pouti prožíval tentokrát.
Sobota, 13.09.2014., 6. den: Estella - Los Arcos, 23,4 km
Z Estelly jsme odcházeli s Evou společně. Cestou jsme si dobře popovídali a tak nakonec spolu zůstali celý dnešní den. Prošli jsme Ayeguím, je to prakticky západní předměstí Estelly, vloni jsem pátého dne cesty došel až sem. Velkým zklamáním byla letos kašna s vínem u kláštera Irache. Nevím, jestli ji vyčerpali poutníci před námi anebo jestli ji vzhledem k velkému počtu poutníků ji vinařský závod zredukoval na pouhé kapání z kohoutku aby na každému vyšlo aspoň několik kapek.
Terén byl takřka rovný až po vesničku Azqueta, kde bydlí méně než 40 obyvatel. To jsme se dověděli od starého pána, který seděl venku na lavičce a ochotně nám ukázal, kde je studna, u které můžeme uhasit žízeň. Poté, co jsme se napili nám nabídl, že nám dá do Credentialu razítko. Následovali jsme ho do jeho nedalekého zatuchlého přístřeší a byli jsme pak rádi, když jsme se opět ocitli na ulici a mohli zhluboka nadechnout. Procházeli jsme i nadále krásnou krajinou a terén byl oproti uplynulým dnům nezvykle plochý, zastavili jsme se jen dvakrát vyčurat se a napít.
Po Azquetě velmi rychle (1,5 km) následoval Villamayor de Monjardín, vesnička hezky usazená na úpatí vysokého kopce, na němž je vidět zřícenina dřívějšího hradu. Jestě před Villamayorem, u tzv. maurské studny jsem i bez GPS snadno našel tu kešku, kterou jsem odlovil vloni, Eva mě tam s ní vyfotila. Je to fajn, že jdeme často spolu, dává nám to možnost navzájem si udělat pár fotek na památku.
Z Villamayoru následuje krátký sestup zpět do rovinaté krajiny a současně 11 a půl kilometrů bez jakékoliv osady. V Los Arcos, v cíli dnešní etapy jsme nejprve minuli rakouský alberg Casa Austria a španělský Casa Abuela, prošli historickou čtvrtí, náměstím s kostelem a přes most na druhou stranu řeky kde se nachází městský alberg pod správou Belgičanů. Následoval obvyklý rituál (sprcha, praní, teplá polévka, za 1€ malý San Miguel z automatu) a pak zpět do města. Šli jsme tam ale příliš brzy. Všechny obchody byly ještě kvůli odpolední siestě zavřeny. Vrátili jsme se tedy do albergu a navečeřeli se. Do města jsme znovu šli teprve o půl sedmé. Koupili jsme si flašku vína a konzervu tuňáka a pak jsme se seděli na náměstí a pozorovali místní obyvatele. Ti vzhledem k víkendu seděli u stolků před kostelem, jedli a povídali si, zatímco jejich děti kolem nich vesele dováděly.
V albergu jsme narazili na čtyři Maďarky. Se dvě dvěma z nich jsme se již setkali druhého dne, ty spolu šly od začátku. Ty druhé dvě šly samostatně. Je tu i Viola, bohužel Frantu, který se staral o dobrou náladu jsme viděli naposledy třetí den, v hospodě v Cizur Menor. Vzpomněl jsem si na něho, s jakými puchýři tam chudák dorazil a poté, když jsem mu je ošetřil (nit namočenou do jodu protáhl spodem puchýřů a nechal ji tam) začal chodit po albergu a hlasitě mi "dělal reklamu" se slovy: Halo vespolek, tady Petr, můj kamarád je zázračný doktor, kdo potřebuje pomoci? A tak jsem za chvíli měl v rukou nohu nějaké Američanky. Její puchýře byly však příliš tvrdé a málo nateklé než abych jí mohl podobným způsobem pomoci.
Foťák mobilu se mi dnes permanentně usadil ve video režimu, ze kterého ho dokážu vrátit pouze tak, že ho rozeberu a na chvilku vyndám akumulátor. Pomáhá to ovšem pouze v případech, kdy není současně v režimu němém, protože pak nemám žádnou kontrolu nad tím, v jakém stavu se mobil zrovna nachází a tudíž nevím, zdali vůbec fotím či ne.
Od prvního dne, kdy nám v Pyrenejích zkraje mírně poprchávalo se poprvé stalo, že k večeru znenadání opět spadlo několik kapek deště. Vzduch ale osvěžit nestačily, zůstal stále stejně teplý. Opakované Camino se prozatím vyvíjí zcela podle mých představ: z dosavadních sedmi noclehů jsem jen v Puente la Reina použil stejný alberg, jako vloni.